Sestry a bratři,
přečetl jsem si článek o opatření v Číně. Lidé, kteří jsou tamní vládou hodnoceni a nedosáhnou jakéhosi patřičného počtu bodů, jsou striktně omezeni v možnosti cestovat. Jaká další omezení jim zasahují do života, lze se jen dohadovat. Daleko více než tahle zpráva mne však vyděsila debata vedená v češtině, tedy Čechy, tedy těmi, kteří s námi sdílejí jeden kulturní a společenský prostor. V podstatě někteří diskutující uvažovali o tom, že tímto způsobem řízená společnost je čímsi chvályhodným a je východiskem z naší bezradnosti, co bude se světem a jeho poměry dále.
Podobně mne mrazí při skutečnosti, že naše vodní zdroje, tedy něco velmi základního pro život vůbec, jsou z valné části zamořeny pesticidy z intenzivního zemědělského hospodaření, předně z pěstování plodin, které s vyživováním lidí mnoho společného nemají a jsou pěstovány jen pro okamžitý ekonomický zisk… Jsou prý látky, nejsem na to odborník, u nichž je více než pravděpodobné, že toto znečištění způsobují, leč naše země jejich užití dále povoluje. Co to bude znamenat pro blízkou budoucnost?
Mnoho dalších témat se vnucuje. Rozdělení naší společnosti, rozpoznávání člověka, kteréhokoli, jako mého bližního, jehož bytí žádá mou lásku, nebo strach před kýmkoli cizím? A věřím, že i mezi námi se najdou různé názory…. Mnohé by se dalo přidávat z věcí, které nás dělí, bolí, děsí.
Proč tohle píšu na začátek velikonočního dopisu? Proč raději ne rovnou nějakou náboženskou řečí o ukřižování a zmrtvýchvstání a o naději Velikonoc, největších svátků? Protože se chci náboženským řečem, které se nám s realitou nespojují, vyhnout. Ano, jistě chci psát o Kristu ukřižovaném a zmrtvýchvstalém, ale chci o něm psát právě jako o Kristu křižovaném těmihle neuvěřitelnými poměry a řešeními světa, pro radikální změnu křižovaném Kristu, a pak o jistotě spravedlnosti nad vším lidským hlupáctvím, které se domnívá být chytré a nedohlédne dále než ke šnuptychlu ve vlastní kapse. Chci mluvit o naději, která nám v Kristovu zmrtvýchvstání svítá, naději, která je silnější než cokoli jiného. Chci mluvit o Kristu, jehož řešení světa není násilí páchané jedněmi nad druhými a bezduché drancování světa, podřezávání si vlastní větve, ale je jím prostá a odpovědná láska. Jestliže jsem použil přídomek odpovědná, pak je zřejmé, že láskou nemíním jen jakési hnutí pocitů, ale bytostnou celistvost člověka.
Kdysi existoval teologický směr, který ovlivnil dosti naši církev. Měl za to, že se jakýmsi přirozeným způsobem Bůh zjevuje v dějinách a že vlastně všechno tedy spěje k lepšímu. Žel, konstatujeme, že v dějinách a bězích světa se samo o sobě zjevuje leccos, častěji lidská zvůle a hřích. Dějiny samy o sobě smysl nemají, anebo mají-li, je jím jen zmar. Zjevení, záchrana, spása, chcete-li, je něčím, co přichází odjinud, je zcela jiné. Kristus, Bůh zjevený v Kristu, nečekanost a jinakost řešení kříže je onou dobrou cestou.
Tohle si budeme zvěstovat o Velikonocích a k tomu Vás také zveme.
Bohoslužby o Velikonocích budou v těchto časech:
14. dubna 2019, Květná neděle
- ekumenické bohoslužby od 10:00 v evangelickém kostele – Koncertní síni B. Martinů
18. dubna 2019, Zelený čtvrtek
- Pašijové čtení podle Matouše od 19:00 na faře ve sborové místnosti
19. dubna 2019, Velký pátek
- bohoslužby s večeří Páně od 10:00 v evangelickém kostele – Koncertní síni B. Martinů
21. dubna 2019, Neděle Vzkříšení
- bohoslužby s večeří Páně od 8:30 v modlitebně v Sola fide v Janských Lázních
- bohoslužby s večeří Páně od 10:00 v evangelickém kostele – Koncertní síni B. Martinů
Za staršovstvo sboru
Mgr. Věra Konečná – kurátorka
Mgr. Tomáš Molnár – farář
Trutnov, 9. 3. 2019