Vítejte na webových stránkách Farního sboru ČCE v Trutnově

Náš sbor byl založen v roce 1948, ovšem již od roku 1945 existoval jako sbor filiální. Jako českobratrští evangelíci máme své kořeny v reformačním hnutí 15. a 16. století, předně v reformaci české – husitství a Jednotě bratrské. Hlásíme se také k reformaci Lutherově a Kalvínově. Jsme církví tradiční – s hlubokými historickými kořeny, ale také církví moderní – biblické poselství se snažíme interpretovat aktuálně, se zřetelem na problémy dneška, složitost mezilidských vztahů… Společenství sboru bereme vážně. Oslovujeme-li se bratře a sestro, vyjadřujeme tím také náš vztah k ostatním členům sboru a církve. Naše dveře jsou také otevřeny pro všechny, kteří pravdivě hledají.

Bohoslužby se konají:

  • v Trutnově každou neděli od 10:00 hod. ve sborové místnosti na faře, někdy (zejména o svátcích) v evangelickém kostele
  • v Janských Lázních (kazatelská stanice) každou neděli v 8:30 hod., v letním období v kostele, v zimě v modlitebně v Sola Fide, důležitá informace: bohoslužby v Janských Lázních se konají po domluvě, eventuelně je-li v Sola fide ubytována skupina lidí, kteří o bohoslužby mají zájem. Obraťte se na pana správce Michaličku, nebo přímo na faráře Tomáše Molnára: 603966067. Děkujeme za pochopení – jezdit do prázdného kostela nemá smysl.

Aktuality

Dočasné nekonání bohoslužeb

Na doporučení Synodní rady Českobratrské církve evangelické a vzhledem k nouzovému stavu v ČR vyhlášenému v souvislosti pandemií Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Trutnově tuto neděli 15. března 2020 nebude mít pravidelné bohoslužby v Trutnově a ani v Janských Lázních. Farář bude na faře k dispozici od 10:00 do cca 12:00. Jinak je k dosažení na telefonních číslech 603 966 067 a 725 717 430.
Za staršovstvo FS ČCE v Trutnově Mgr. Tomáš Molnár, farář

Vánoční sborový dopis 2019

Evangelium podle Lukáše 2:
1 I stalo se v těch dnech, vyšlo jest vyrčení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.
2 (To popsání nejprve stalo se, když vladařem Syrským byl Cyrenius.)
3 I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.
4 Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (protože byl z domu a z čeledi Davidovy,)
5 Aby zapsán byl s Marijí, zasnoubenou sobě manželkou, těhotnou.
6 I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové Marie, aby porodila.
7 I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, neb neměli jinde místa v hospodě.
8 A pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem.
9 A aj, anděl Páně postavil se podle nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.
10 Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.
11 Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově.
12 A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, a ležící v jeslech.
13 A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:
14 Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
15 I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti lidé, totiž pastýři, řekli vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, jenž se stala, o níž Pán oznámil nám.
16 I přišli, chvátajíce, a nalezli Mariji a Jozefa, a nemluvňátko ležící v jeslech.

Milí přátelé, sestry a bratři,
když Lukáš sepsal tento příběh, to už ale jistě všichni znáte, nepopisoval žádnou historickou skutečnost, kterou bychom mohli zařadit do časové linky světa. Svým způsobem, snad v jeho době obvyklým a, alespoň co do formy, nepohoršlivým, předkládá, kdo je Kristus a proč sám Bůh v něm vstupuje do světa. Jestliže z tohoto obrazného vyprávění daleko později – moderní doba – učinila na jedné straně buď dokazovatelnou historii či na druhé straně náboženský výmysl a manipulaci, je problém, který můžeme směle odložit a nenechat se jím určovat.

Přečetl jsem ten text podle znění kralických, v překladu, který je 400 let starý. Nikoli pro nějaké své staromilství, ale proto, že je to překlad až otrocky přesný – zachovává až do gramatiky přesně to, co najdeme v řeckém či hebrejském textu, takže kraličtí vnesli do češtiny to, čemu říkáme hebraismy a grécismy.

V tom kralickém překladu máme v příběhu trojí údaj „a stalo se“: Český ekumenický překlad toto „stalo se“ zachová jen na počátku a pak vypouští, jakoby šlo jen o vypravěčskou nešikovnost Lukášovu, jakousi jeho manýru pohádkáře, který si pomáhá v přeryvech příběhu stále novým „bylo, nebylo“. Budeme předpokládat, že Lukáš takhle hloupý a vypravěčsky nešikovný nebyl a že tato „stalo se“, mají svůj význam.

První „stalo se“: Vyšlo nařízení od císaře Augusta. Mocný svět hybatelů lidských dějin – zásahy svrchu a poslušnost davů, diktátorství a zákonodárství, se kterým prostinký, malý člověk – a že mezi ně patří i Josef a Marie – nic nenadělá. Jakmile člověk uslyší o počinech mocných, dostává strach.

Je to náš svět, ve kterém jsou mocní a ne mocní, a to také dnes a zde a náš strach z toho, co mocní vymyslí a kde nám co vezmou a přidají, a my budeme jako ovce smýknuti, kam nechceme.

Do toho vstupuje druhé „stalo se“: Toto stalo se je na lidském úsilí a zvůli naštěstí zcela nezávislé. Je to rozhodnutí odjinud. Je to rozhodnutí Boha samého – jeho soudu a slitování. Je to jiná rovina a dokonce rovina lidmi neovládnutelná. Nenechme se mýlit obecnou posvátno-komerční atmosférou Vánoc – ta jen uchopuje vnější pojmenování Vánoc, které je produktem lidským. Samu podstatu věci tohoto „stalo se“ ze strany Boží neuchopí nikdy – to je totiž čin Boží, svrchovaný a nezávislý a svobodně vstupující do lidského světa. A pak je tento čin schopen zcela převrátit lidské dějiny. Je to jiná moc, než moc císařova, moc vládců, parlamentů – ba i těch volených, ne-lidská moc v tom nejlepším slova smyslu, která od těch lidských osvobozuje.

Třetí „stalo se“: toto je opět o lidech, o pastýřích, z pohledu dějin jistě o těch nejnepatrnějších a nejsmýkanějších rozhodnutími mocných. A právě před ně jsou postaveny předešlé dvě „i stalo se“. A z nemožnosti volby jediného „stalo se“ ze strany císařovy – těch mocných a strach budících, je zde najednou volba a možnost nového bytí – je tu nové „stalo se“ Boží a oni se pro něj mohou rozhodnout a je to také závažné rozhodnutí, že je to nové lidské „stalo se“, které odhodí strach a loutkovitost, které působí mocní světa. Je to převrat v lidských dějinách. Pastýři se rozhodnou pro Boží čin, pro Boží „stalo se“ a ono lidské, císařovo vybledne a ztrácí dosah.

Řekl jsem na začátku, že jde o příběh nanejvýš symbolický, a jako takový se neudál kdysi a kdesi, ale je to příběh, který se děje teď. Je mnoho pánů a páníčků, co by nám chtěli nakazovat a děsit nás – všelijakých císařů i teroristů, ekonomů a finančníků. A docela se jim to daří. A přesto je zde jiná moc, která vypadá jako dítě v krmelci zvířat – moc Boží, jediná legitimní moc. Je jen na nás, trapně obyčejných lidech, pro kterou se rozhodneme. Rád bych se životně rozhodoval pro to malé dítě.

Milí přátelé, sestry a bratři,
o letošních Vánocích se sejdeme v tyto dny a časy:

4. neděle adventní – 22. prosince – vánoční dětská slavnost – ve sborovém sále na faře v Trutnově od 10:00

Štědrý den – nešpory s pěveckým sborem v kostele v Janských od 13:00

Hod Boží vánoční – bohoslužby s večeří Páně od 10:00 v evangelickém kostele v Trutnově

Neděle po Vánocích – 29. prosince 2019 od 8:30 v modlitebně v Sola fide v Janských Lázních a od 10:00 v modlitebně na faře v Trutnově

Nový rok 2020 – bohoslužby s večeří Páně v Trutnově v modlitebně na faře od 10:00

Během adventu pořádáme sbírku na vánoční dětskou nadílku, která bude při bohoslužbách s dětmi 22. prosince.

Všechny na bohoslužby srdečně zveme, a to nejen na tyto neděle vánoční.

Za FS ČCE Trutnov
Mgr. Věra Konečná, kurátorka sboru
Mgr. Tomáš Molnár, farář sboru

Kontakty sborové: Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Trutnově, Úpická 163, Trutnov, 54101, tel.: 603966067; 725717430; e-mail: trutnov@evangnet.cz; bankovní spojení: 1300315359/0800

Stáhnout dopis v PDF

Velikonoční sborový dopis 2019

Sestry a bratři,

přečetl jsem si článek o opatření v Číně. Lidé, kteří jsou tamní vládou hodnoceni a nedosáhnou jakéhosi patřičného počtu bodů, jsou striktně omezeni v možnosti cestovat. Jaká další omezení jim zasahují do života, lze se jen dohadovat. Daleko více než tahle zpráva mne však vyděsila debata vedená v češtině, tedy Čechy, tedy těmi, kteří s námi sdílejí jeden kulturní a společenský prostor. V podstatě někteří diskutující uvažovali o tom, že tímto způsobem řízená společnost je čímsi chvályhodným a je východiskem z naší bezradnosti, co bude se světem a jeho poměry dále.

Podobně mne mrazí při skutečnosti, že naše vodní zdroje, tedy něco velmi základního pro život vůbec, jsou z valné části zamořeny pesticidy z intenzivního zemědělského hospodaření, předně z pěstování plodin, které s vyživováním lidí mnoho společného nemají a jsou pěstovány jen pro okamžitý ekonomický zisk… Jsou prý látky, nejsem na to odborník, u nichž je více než pravděpodobné, že toto znečištění způsobují, leč naše země jejich užití dále povoluje. Co to bude znamenat pro blízkou budoucnost?

Mnoho dalších témat se vnucuje. Rozdělení naší společnosti, rozpoznávání člověka, kteréhokoli, jako mého bližního, jehož bytí žádá mou lásku, nebo strach před kýmkoli cizím? A věřím, že i mezi námi se najdou různé názory…. Mnohé by se dalo přidávat z věcí, které nás dělí, bolí, děsí.

Proč tohle píšu na začátek velikonočního dopisu? Proč raději ne rovnou nějakou náboženskou řečí o ukřižování a zmrtvýchvstání a o naději Velikonoc, největších svátků? Protože se chci náboženským řečem, které se nám s realitou nespojují, vyhnout. Ano, jistě chci psát o Kristu ukřižovaném a zmrtvýchvstalém, ale chci o něm psát právě jako o Kristu křižovaném těmihle neuvěřitelnými poměry a řešeními světa, pro radikální změnu křižovaném Kristu, a pak o jistotě spravedlnosti nad vším lidským hlupáctvím, které se domnívá být chytré a nedohlédne dále než ke šnuptychlu ve vlastní kapse. Chci mluvit o naději, která nám v Kristovu zmrtvýchvstání svítá, naději, která je silnější než cokoli jiného. Chci mluvit o Kristu, jehož řešení světa není násilí páchané jedněmi nad druhými a bezduché drancování světa, podřezávání si vlastní větve, ale je jím prostá a odpovědná láska. Jestliže jsem použil přídomek odpovědná, pak je zřejmé, že láskou nemíním jen jakési hnutí pocitů, ale bytostnou celistvost člověka.

Kdysi existoval teologický směr, který ovlivnil dosti naši církev. Měl za to, že se jakýmsi přirozeným způsobem Bůh zjevuje v dějinách a že vlastně všechno tedy spěje k lepšímu. Žel, konstatujeme, že v dějinách a bězích světa se samo o sobě zjevuje leccos, častěji lidská zvůle a hřích. Dějiny samy o sobě smysl nemají, anebo mají-li, je jím jen zmar. Zjevení, záchrana, spása, chcete-li, je něčím, co přichází odjinud, je zcela jiné. Kristus, Bůh zjevený v Kristu, nečekanost a jinakost řešení kříže je onou dobrou cestou.

Tohle si budeme zvěstovat o Velikonocích a k tomu Vás také zveme.

Bohoslužby o Velikonocích budou v těchto časech:

14. dubna 2019, Květná neděle

  • ekumenické bohoslužby od 10:00 v evangelickém kostele – Koncertní síni B. Martinů

18. dubna 2019, Zelený čtvrtek

  • Pašijové čtení podle Matouše od 19:00 na faře ve sborové místnosti

19. dubna 2019, Velký pátek

  • bohoslužby s večeří Páně od 10:00 v evangelickém kostele – Koncertní síni B. Martinů

21. dubna 2019, Neděle Vzkříšení

  • bohoslužby s večeří Páně od 8:30 v modlitebně v Sola fide v Janských Lázních
  • bohoslužby s večeří Páně od 10:00 v evangelickém kostele – Koncertní síni B. Martinů

Za staršovstvo sboru

Mgr. Věra Konečná – kurátorka
Mgr. Tomáš Molnár – farář

Trutnov, 9. 3. 2019

Jaroslav Udatný