Text: CEP 1. Korintským 15, 1-31
1 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,
2 a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
3 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
4 a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,
5 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
6 Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
7 Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
8 Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.
9 Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.
10 Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.
11 Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.
12 Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?
13 Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus.
14 A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra,
15 a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.
16 Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
17 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
18 a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
20 Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
23 Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
24 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
25 Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.
26 Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
27 vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.
28 Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.
29 Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?
30 A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí?
31 Den ze dne hledím smrti do tváře – ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu!
Sestry a bratři,
mluvíme o vzkříšení, nikoli o nesmrtelné duši a nikoli o posmrtném životě.
Když čteme biblickou zvěst o setkání se vzkříšeným Kristem, čteme o radosti, o překvapení, také o usvědčení a pokoře – tedy o obrácení, pokání, chcete-li. Jsou to vyprávění mimořádně zvláštní, jakoby ještě ne zcela skutečná, jakoby světlo hrálo hru – hned Krista vidíte, hned zas nevidíte. Více než tělesný dotek znamená dotek vztahu.
Zmrtvýchvstání budilo nedůvěru. Když Pavel, podle vyprávění knihy Skutků, přišel do Atén a vystoupil na Aeropagu, všichni pozorně poslouchají jeho vyprávění o Ježíši Kristu, ale právě jen do okamžiku, kdy začne mluvit o Kristově vzkříšení. Když byste si to našli, pěkně si přečtěte, jak se mu vysmáli. Pavel tam říká v závěru svého kázání: „Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“
32 Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“
33 A tak Pavel od nich odešel.
34 Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.
Vzkříšení je problém až podnes. V šedesátých letech, a to už jsem zmiňoval jindy, vydal pozdější disident a katolík, ale tehdy ještě marxistický filosof, ovšemže jeden z tvůrců Pražského jara, Milan Machovec knížku s názvem Ježíš pro moderního člověka. A Ježíše ocení – ocení jeho učení, jeho etiku – morálku, jeho vlastně všecko. Nakonec přijde kapitola o vzkříšení, a v té, jestli si dobře vzpomínám, vysvětlí, psychologicky vysvětlí, jak k téhle fikci došlo: učedníci, na prvním místě Petr, neunesou ztrátu milovaného Ježíše, a tak si intenzivně přejí být s ním, až tedy dojde sugesci, nejen u jednotlivců, ale pak i k jakési davové psychóze, při které se jim zdá, že Ježíše znovu vidí a mýtus o zmrtvýchvstání je na světě. Takže mají radost a naději, ale skutečného na tom není nic.
Myslím, že podobně bude uvažovat mnoho lidí, dokonce i mnoho lidí, kteří si říkají křesťatné a ke Kristu se tedy hlásí. Se zmrtvýchvstáním si neví rady, a tak jej vypouštějí, nebo nechají v rovině náznaku – zrno v zem vsáté znovu vzklíčí – takže i pro ně budou velikonoce vegetativním svátkem, kdy se vše probouzí k novému životu po zimě. Jakási obecná naděje. To je jistě v relacích podobenství z bible. Ale snad tušíme, že je třeba jít dál, hlouběji. Bonaventura Bouše prý říkával o tomto zrnu Ježíši Kristu: Zrno se stalo hříchem… a dodávám – hřích není plodný ve smyslu nové naděje. Tady musí jít o něco jiného.
Problém se vzkříšením měli i v Korintu, a tak Ježíše jako učitele brali a ctili, ale o vzkříšení uvažovat nechtěli. Je to totiž něco mimo lidskou zkušenost, mimo dokazatelnost, mimo biologické možnosti. Nadto někdo, kdo je v hrobě třetí den, vězme, je v rozkladu. Když se na velikonoce pečou macesy, je doba od počátku zpracovávání po upečení dána 18 minutami. Jinak to nejsou macesy, tedy nekvašený chléb, protože po osmnácté minutě začne proces kvašení, změny. Nejinak tomu bude s lidským tělem. Tam je to prý doby ještě kratší – 5, 10 minut maximálně a dojde k nevratnému poškození mozku. Mluvit o Vzkříšení po třech dnech, jakkoli je to doba symbolická – krátká časová lhůta, je právě z hlediska zkušenosti, možnosti resuscitace, nemožnost.
Jestliže je toto konečná pravda o člověku a tedy také jeho vznětech myšlenkových, o všem, čeho je schopen, a jestli je toto také strop možností, kterých je schopen Bůh, pak jezme a pijme, protože zítra zemřeme a je to všechno jedno.
Poslední slovo totiž má smrt. V lepším případě se staňme dualisty, u kterých je nejasné jak to na světě v zápasu mezi dobrem a zlem dopadne – to je nejzazší řešení, ale na Krista a na naději jeho království zapomeňme.
Upřímně řečeno, každý skinhead vyzbrojený basebalovou pálkou, kterou rozbije hlavu, má víc pravdy než Kristus, protože Krista umlčí. César a Pilát a velerada Jidáš mají víc pravdy než Kristus. Jestliže z Krista zůstane jen soustava naučení pro náš život vezdejší, pak je to prostě málo a jsme nejubožejší ze všech lidí. Mají pravdu potom všichni ti, kdo vyhlásili na světě konečná řešení, postavili plynové komory, zabíjeli lidi. Tihle vrazi totiž nakonec zvítězili, protože všechny ostatní umlčeli. Kain zabil Abela a má pravdu, protože ho přežil. I jeho pravda je krátká, trvá jen do jeho smrti, ale pamatujte na příběh Kainův – nikdo ho nesmí zabít, on je věčný. Tohle je tedy pravda?
Přátelé, nejsem biolog, ale jsem člověk z masa a kostí a nemám víc zkušeností, nežli vy, a tak docela jasně vyznávám, že v pohledu na plynové komory v Osvětimi, na 1 ½ milionu zplynovaných dětí, malých dětí, se mne zmocňuje taková malomyslnost navzdory mé křesťanské výchově a výbavě, že mám sto chutí s učedníkem Tomášem říct na cestě k mrtvému Lazarovi: Pojďme, ať zemřeme spolu s ním.
Není-li zmrtvýchvstání, pak je to všechno jedno a už je to prohrané a my s našimi vznosnými ideály jsme nejubožejší ze všech lidí.
A proto teď po Pavlovi opakuji:
20 Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
23 Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
24 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
25 Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.
26 Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
Vím, co je naše zkušenost a vím, co praví biologie. Ale zmrtvýchvstání, vezmu-li to lidsky, je tvrzení z jiného oboru, tvrzení etické, mravní a tvrzení nakonec teologické. Je to řeč o Bohu. O tom, že ne Hitler a Stalin a Mengele a já nevím jaké ještě zrůdy zla mají poslední slovo, ale že poslední slovo má Bůh. A tak věřím, že povstane těch 1 ½ milionu zavražděných dětí z Osvětimi a ty že se postaví na stranu vzkříšeného Krista a usvědčí na posledním soudu své vrahy. Tak věřím, jaká hrůza vedle radosti, prosím, že takto povstanou i proti nám na svědectví posledního soudu ty, kterým jsme ublížili, a také věřím, že jedinou nadějí v tu chvíli bude jen přidržení se oběti Kristovy za mne a za tebe, za nás. A také proto věřím, že má smysl stát na straně Kristově v tomhle světě navzdory radám ke zlu a rychlým a jednoduchým řešením, konečným řešením, že dokonce má smysl nejen navzdory přirozeným okolnostem být s Kristem jiný, ale dokonce i za to umřít.
Protože Kristus vstal. On jistě vstal.
Ámen
Pořad bohoslužeb – neděle Vzkříšení, Janské Lázně, Trutnov, 16. dubna 2017
Slyš
Pozdrav: Pokoj vám!
Introit: Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima. Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm. Halelujah.
Kristus byl vzkříšen! – Opravdu byl vzkříšen!
Píseň: 667
Modlitba:
Čtení: Mt 28, 1-10
Píseň: 350
Kázání:
Píseň: 346
VP:
Píseň: 606
Ohlášky:
Přímluva
MP
Poslání: 55 Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?‘
56 Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona.
57 Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!
58 A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.
Požehnání: Požehnej tobě Hospodin, a ochraňuj tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě. Obrať Hospodin tvář svou k tobě, a dej tobě pokoj.
Píseň: 333A