Text: Jan 1,19-34
19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“
20 Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“
21 Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“
22 Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“
23 Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš.“
24 Ti vyslaní byli z řad farizeů.
25 Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“
26 Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte –
27 ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“
28 To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
29 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já.
31 Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“
32 Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
33 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘
34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“
Sestry a bratři,
člověk Jan Křtitel, tak se shodují novozákonní badatelé, kteří se zabývají dokazatelnými historickými událostmi Ježíšova života, je nepochybně historická postava. Velmi výrazný muž, jehož protest proti společnosti byl brán velmi vážně. Zatímco o Ježíši Kristu Josefus Flavius mlčí, Jana Křtitele zmiňuje. Jan tedy bytostně patří do možností lidského světa. Téměř bychom mohli říci, že patří do politického spektra světa. Je jakýmsi disidentem společnosti, a to nejen židovské, ale v jistém smyslu celé Římské říše. Ponechme zatím stranou otázku jeho kvality. Jen vezměme vážně, že až podnes jsou významné postavy přečnívající průměr obyvatelstva, kterých si všimneme, a jsou zaznamenání hodné.
Jeho zřetelnost a ozvučnost jeho protestu je patrná i v našem dnešním textu: z Jeruzaléma vyjde komise – existenci takové komise máme doloženou i jinde v evangeliích, komise složená z kněží a zákoníků – a to byli farizeové, jak se dovíme ještě dále – která přijde s přímou otázkou: Kdo jsi? A z odpovědi je zřejmé, že se ptají, zda je Jan očekávaný Mesiáš.
Druhý zjevný historický fakt doby: Židé očekávali Mesiáše. Ta představa byla spjata s politickými nadějemi. Ty byly totiž pochopitelné, protože asi více než pro nás a pro dnešního člověka vůbec souvisel veřejný, tedy politický život s náboženstvím. Snad bytostně prožívaná náboženskost byla něčím, co tohle očekávání Mesiáše dostávalo do polohy navenek prožívaného postoje. Očekávání Mesiáše bylo náboženskou doktrínou farizeismu.
Chcete-li hledat analogie, přátelé, pak tu jsou a, prosím za odpuštění, jestliže se snad někoho dotknu, i my čekáme na nějakého či nějaké mesiáše, co by nás vytrhli ze stavu, ve kterém se nacházíme. Hezky se to ukazovalo třeba i při volbě, kterou jsme právě včera dožili. Asi bych se nedopočítal srdceryvných emailů, které mi přišly, a které mi dokazovaly, že ten či onen kandidát je ten jediný pravý a skvělý člověk, bez něhož se ta naše země neobejde. A očekávání bylo obecně veliké, protože se k volbám vypravilo veliké množství lidí a čekali a asi mnozí čekají, že, jakkoli je ten náš prezident postava jen reprezentativní, budeme jím odraženi ode dna. A jakkoli jsme my Češi příliš skeptičtí lidé, debaty byly i mezi přáteli ohnivé.
Může být i hůř, a čím hůře bývá, tím více se mesiáš očekává.
V Judsku tenkrát asi dost zle bylo. A proto otázka komise z Jeruzaléma je vážná. Kdo jsi?
Bez ohledu na předešlou konstatovanou velikost Janovu, která byla společností a historiky uznána, je Jan největší tady, když řekne – a Janovo evangelium je si toho vědomo, když jeho odpověď ocení slovy „nic nepopřel a otevřeně vyznal“: že já nejsem ten Kristus. A jeho význam ještě stoupne, když po té, co se ho zeptají: Jsi Elijáš?, a ještě jednou: Jsi ten prorok? Rozumějte, jde vždy o významné postavy po staletém odmlčení Božím, o Elijáše, nejvýznamnějšího proroka SZ z pohledu tradice. Ten prorok – to je právě ohlašovatel Mesiáše, jímž Jan, tak to vidí NZ, nepochybně byl. A on vždycky odpoví záporně. A když naléhají, aby mohli přinést odpověď těm, kdo je z Jeruzaléma poslali, odpoví nejskromněji: Jsem jen hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, jak pravil Izajáš prorok. Jen zvuk jsem, jen výzva, nic víc. Jsem jen volání volajícího, jen dozvuk hlasu Izajášova.
Já sice chápu, že politická scéna je jaksi o čemsi jiném. Ale je a není. A tak je pro mne nepředstavitelné, tedy skoro, že by nějaký politik o sobě mluvil skromně, jen jako o hlasu služebníka, že by své bytí podřídil poušti…
Jan je předchůdce Kristův. My o sobě mluvíme jako o následovnících. Jenomže má-li mít Janův příběh smysl i pro nás, je nám nutno připustit, že v praktickém, každodenním životě na tom nejsme lépe, nežli byl on. Ono nějakým způsobem platí, abych citoval básníka, že s růžemi kol hlavy bílými, Ježíš Kristus před nimi, ale také platí to, co tomuto konstatování v té Blokově básni předchází, že je nepoznán a neviděn. Bible není kuchařka a heslo „v jeho šlépějích“ se dá jakoby ztěžka žít v každé situaci“. Jan Křtitel to tam dále řekne: Já jsem nevěděl, kdo to je, jen jsem křtil vodou, jen jsem omýval, aby ho poznal Izrael. Jen jsem připravoval sebe a druhé. Je to divný způsob následování, který z možností našich pohledů vypadá spíše jako předcházení. Všichni předcházíme v tomto smyslu Krista v tomto světě, ale tenhle způsob předcházení Janův je jediný přijatelný.
A takto se také Jan Krista, Mesiáše nakonec dočká. Ale nepřijde ten politicko-náboženský mesiáš, ani žádný jiný silný chlapík s pevnými zásadami a tvrdou rukou. Takoví přijdou, když se čeká – předchází špatně, ale pohříchu to nejsou mesiášové, ale ďáblové.
Postoj, spíše činění a volání Janovo pak otvírá oči věcem dalším, které nelze lehce popisovat – vede ke slyšení toho, jak rozpoznat sestoupení Boží, k rozpoznání Krista v tomto našem světě. Dokonce kohosi tak nehmotného, kým je Duch svatý, vidí Jan sestupovat a rozpoznává Mesiáše, Krista. Jan je zcela první vyznavač Krista, ten první, kdo ho poznal.
Ale jaký div, sestry a bratři, je to zcela jiný Mesiáš, ano, ještě pořád ten a vždycky ten, o kterém historici nepíšou a v novinách netisknou jeho obrázky a na plakátech ho nezahlédnete. Protože hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Ale jakkoli je to věc nehalasná, tichá, je to věc nejzásadnější.
A Janovo poznání je tak zásadní, že Kristus vstoupí do jeho křtu, do jeho očišťování a jakoby skrze ně vstoupí do svého úkolu beránka, který na sebe bere hřích světa.
Divně v divném světě stojíme ve světě a jdeme světem. Ve světě, ve kterém jakoby Boha nebylo a ve kterém jakoby před námi Kristus nešel – jako bychom ho my sami museli předcházet jako Jan Křtitel. Zkoušejme to v jinakosti svého bytí a přesto se vší pokorou těch, kdo namísto pýchy a upozorňování na sebe a strhávání pozornosti na sebe budou jen těmi, kdo své sebevědomí přesunou na toho, kdo jde za námi, kdo přichází, na Krista. Buďme těmi, kdo jsou jen hlasem a těmi, kdo bez zaváhání očišťují svět. Pak také, jak to tento oddíl zaslibuje, budeme těmi, kdo vidí Ducha svatého a Syna Božího při díle spasení světa. Pak snad budeme i těmi, skrze jejichž činění do světa bude vstupovat Spasitel, Beránek Boží nesoucí, snímající hřích ze světa. Jeví se mi to tak, že tohle přesně náš svět potřebuje. Ámen
Pořad bohoslužeb – 1. neděle po Epifanii, Trutnov, 13. ledna 2013
SLYŠ
Pozdrav: Pokoj vám!
Introit: O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost.
Píseň: Ž 86
Modlitba:
Čtení: Iz 53
Píseň: 642
Kázání:
Píseň: 627
Ohlášky
Píseň: Ž 3
Modlitba:
MP
Poslání: Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. 3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.
Požehnání: Požehnej tobě Hospodin a ochraňuj tebe, osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě, obrať Hospodin tvář svou k tobě a dej tobě pokoj. Ámen
Píseň: 421