Kázání

Text: I. Tim 6,6-12
6 Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství.
7 Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést.
8 Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.
9 Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.
10 Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.
11 Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.
12 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. (Pokračování textu…)

EF 2, 5d (Pokračování textu…)

Text: II. Kr. 8,7–15
7 Elíša přišel do Damašku. Ben-hadad, král aramejský, byl nemocen. Oznámili mu: „Přišel sem muž Boží.“
8 Král nařídil Chazaelovi: „Vezmi s sebou dar, jdi muži Božímu vstříc a dotaž se skrze něho Hospodina, zda vyváznu z této nemoci živ.“
9 Chazael mu tedy šel vstříc a vzal s sebou dar, všechno, co bylo v Damašku nejlepšího, náklad pro čtyřicet velbloudů. Přišel a postavil se před něho se slovy: „Posílá mě k tobě tvůj syn Ben-hadad, král aramejský, s dotazem: ‚Vyváznu z této nemoci živ?‘“
10 Elíša mu odvětil: „Jdi, vyřiď mu: ‚Určitě vyvázneš živ.‘ Hospodin mi však ukázal, že určitě zemře.“
11 Potom mu znehybněla tvář, muž Boží nadobro strnul a pak se rozplakal.
12 Chazael se otázal: „Proč můj pán pláče?“ Odvětil: „Protože vím, jakého zla se dopustíš vůči Izraelcům: Jejich pevnosti vypálíš ohněm, jejich jinochy povraždíš mečem, jejich pacholátka rozdrtíš a jejich těhotné poroztínáš.“
13 Chazael mu řekl: „Cožpak je tvůj služebník pes, že by se dopustil něčeho tak strašného?“ Elíša řekl: „Hospodin mi ukázal, že budeš králem nad Aramem.“
14 On pak odešel od Elíši a přišel ke svému pánu. Ten se ho otázal: „Co ti řekl Elíša?“ Odvětil: „Řekl mi, že určitě vyvázneš živ.“
15 Ale druhého dne vzal prostěradlo, namočil je do vody a rozprostřel mu je na obličej, a on zemřel. Místo něho se stal králem Chazael. (Pokračování textu…)

Bratři a sestry, vážení přátelé, milí hosté,
Dnešními bohoslužbami si připomínáme hrozné věci, které se staly v tomto městě a v Německu před sedmdesáti léty a následně se děly po celé Evropě. 9. listopadu 1938 byly na území celého Německa vypalovány synagogy, ničeny židovské obchody, zavražděno téměř sto lidí, na třicet tisíc lidí odvlečeno do koncentračních táborů. A jakoby ničím je to ještě proti tomu co se chystalo – konečný účet je jen z židovského národa 6 milionů zavražděných lidí, šest milionů jednotlivých životů lidí ve všem všudy podobných nám, životů, jaký mám já a jaký máš ty. To chceme připomínat a nad tím činit pokání, to jest od takového jednání se odvrátit jako naprosto nepřijatelného a zlého.
Pojďme k tomu vybranému textu. Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Jde o závěr knihy Kazatel, Kohelet, doslova Svolavač, totiž ten, který svolává ke shromáždění. Ta kniha, my jsme ji před dvěma lety celou probrali na biblických hodinách, je záležitostí velmi moderní ve smyslu pochybností, nenalézání smyslu. Na závěr spěje k Bohu jako jedinému řešení všech otázek, které jsou položeny. Nechci teď rozebírat, do jaké míry je odpověď této knihy, řekněme, formální. I když to je asi silné slovo. Zůstaňme jen u toho, co je psáno v tomto verši. (Pokračování textu…)

Bratři a sestry, tento žalm náleží k dnešní neděli co starocírkevní perikopa.

Zaujme nás nadpis. Přednímu z kantorů – chórmistrovi, hlavnímu dirigentu. Snad šlo o údaj čistě technický – je to píseň napsaná pro nějakého Tomáše Najbrta starověku. Snad. Ale, a to ať mi odpustí i Herbert von Karajan, chórmajstr v žalmech, přední z kantorů v bibli není žádný lidský dirigent. Chórmajstr v bibli je vždycky Pán Bůh sám. Ten to všechno nakonec diriguje a je to nějaká muzika. (Pokračování textu…)