Kázání

Text: CEP 1. Korintským 15, 1-31
1 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,
2 a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
3 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
4 a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,
5 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
6 Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
7 Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
8 Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.
9 Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.
10 Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.
11 Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.
12 Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?
13 Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus.
14 A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra,
15 a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.
16 Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
17 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
18 a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
20 Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
23 Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
24 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
25 Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.
26 Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
27 vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.
28 Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.
29 Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?
30 A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí?
31 Den ze dne hledím smrti do tváře – ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu! (Pokračování textu…)

CEP Jeremjáš 6:10 Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby to slyšel? Hle, jejich uši jsou neobřezané, nemohou tomu věnovat pozornost. Hle, Hospodinovo slovo je jim potupou, nelíbí se jim.

Jeremjáš 20:8 Sotvaže promluvím, upím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny.

BKR Židům 13:12 Protož i Ježíš, aby posvětil lidu skrze svou vlastní krev, vně za branou trpěl. 13 Vyjděmež tedy k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce. 14 Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme.

CEP Židům 13:12 Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví. 13 Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu. 14 Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde. (Pokračování textu…)