Bratři a sestry, vážení přátelé, milí hosté,
Dnešními bohoslužbami si připomínáme hrozné věci, které se staly v tomto městě a v Německu před sedmdesáti léty a následně se děly po celé Evropě. 9. listopadu 1938 byly na území celého Německa vypalovány synagogy, ničeny židovské obchody, zavražděno téměř sto lidí, na třicet tisíc lidí odvlečeno do koncentračních táborů. A jakoby ničím je to ještě proti tomu co se chystalo – konečný účet je jen z židovského národa 6 milionů zavražděných lidí, šest milionů jednotlivých životů lidí ve všem všudy podobných nám, životů, jaký mám já a jaký máš ty. To chceme připomínat a nad tím činit pokání, to jest od takového jednání se odvrátit jako naprosto nepřijatelného a zlého.
Pojďme k tomu vybranému textu. Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Jde o závěr knihy Kazatel, Kohelet, doslova Svolavač, totiž ten, který svolává ke shromáždění. Ta kniha, my jsme ji před dvěma lety celou probrali na biblických hodinách, je záležitostí velmi moderní ve smyslu pochybností, nenalézání smyslu. Na závěr spěje k Bohu jako jedinému řešení všech otázek, které jsou položeny. Nechci teď rozebírat, do jaké míry je odpověď této knihy, řekněme, formální. I když to je asi silné slovo. Zůstaňme jen u toho, co je psáno v tomto verši.
Bát se, to my neradi a bát se Boha, to my už vůbec neradi, protože nám to připadá tak, že nás někdo straší a někdo k něčemu nutí. Ale namítám: čti dobře, člověče, tady se neříká, boj se lidí, protože ty jsou z Boží vůle nad tebou a jestli se jich nebudeš bát, pak tě Bůh potrestá. Nejde zde o žádnou manipulaci směrem k nějakému uspořádání společnosti a vzhledem k jeho podržení a nehnutelnosti. Nikoli. Je zde jen a jen: Boha, jeho jediného, se boj.
Se strachem je problém a jsou i mnozí faráři, kteří tvrdí, jak je to vlastně dnes nevhodné, mluvit o strachu, dokonce slovo bázeň se jim zdá příliš.
Jenže, víte, ono stačí si vzpomenout na pohádku o Nebojsovi, aby člověk věděl, že strach je vlastně potřebná věc. Strach nás zastaví před nebezpečím. Nelezu na kraj propasti, protože by se se mnou ten okraj mohl utrhnout. Strach mne poučil, abych tam nelezl. Strach je potřebný a strach všichni známe a míváme. Teď jde jen o to, z čeho.
Mnozí z nacistických zločinců, kteří se zpovídali před norimberským tribunálem, mluvili o tom, že jen a jen plnili rozkazy. Inu, strach působí v lidském světě poslušnost. Kdyby bývali neposlechli a nevraždili, nezplynovali, neorganizovali, byli by přece v ohrožení života sami. A pud sebezáchovy je přece něco, na co má každý právo, tudíž je takový postoj ospravedlňuje. A mnoho lidí vůbec, když se jich zeptáte, jak se mohli na některé věci dívat, připustit je, řeknou, že měli strach.
Jenomže tady není řečeno, boj se o sebe, o svůj život, ale boj se Boha, když stojíš a jdeš tímto světem, ptej se snad při každém činu a při každém rozkazu, který zazní, kdeže je Bůh a teprve když to zvíš, a až tam se začni bát. Před tím jednej beze strachu. Až právě u toho jednoho jediného se začínej bát. Až tady je propast, do které bys mohl spadnout. Před tím se nebezpečím vysměj. To je první norma tvého jednání.
Je tu druhá norma: jeho přikázání zachovávej. Leckdo a leccos se může prohlásit za boha. Ono ne nadarmo se u dvou totalit 20. století mluví o tom, že šlo o nová pohanství. Kulty osob, zbožštění lidí to bylo. Ne každý bůh je Bohem. Ba, žádný bůh takhle není, protože je jen a jen jeden jediný. Ti všichni ostatní, co tak strašně řinčí řetězy a štěkají zbraněmi, totiž žádní bohové nejsou, a tudíž se člověk nemá a nesmí bát.
Jak ale poznám toho správného, jediného Boha, kterého se mám bát. Přátelé, vynecháme všechny religionistické úvahy a teorie o mystériu tremmendu, jakkoli jsou důležité a zůstaneme opět jen u toho, co zde stojí. Jeho přikázání zachovávej, nebo ,lépe přeloženo, střez, hlídej, buď bedlivý v tom, aby sis v životě pohlídal, co se přikazuje. Není to nějaký neznámý bůh, který by libovolně s tebou zacházel pokaždé jinak, ale je to někdo, kdo ti, obrazně řečeno, dává poznat svou tvář, někdo, kdo ti dává zřetelně poznávat, co můžeš a máš očekávat. Je to vlastně jednoduché.
Řekli jsme přikázání, přátelé, a zůstaňme klidně u pouhého desatera, a jsme-li na půdě křesťanské, pak klidně u dvojího přikázání lásky. To totiž stačí. První deska o vztahu k Bohu a druhá deska o vztazích k člověku, lidem. První přikázání o lásce – všimněte si, že obsahem strachu před Bohem je nakonec láska – k Bohu a druhé o lásce k člověku. Zjevení Boží vůle, toho, Boha, kterého jediného se máš bát a poslouchat.
Ale snad by někdo mohl namítnout: Víš, já sice jsem křesťan, ale v tom desateru, a vlastně v celé bibli, není spousty věcí, které nás dnes potkávají a všechno je tak trochu jinak.
To je pravda. Bible není kuchařská kniha s pečlivě vypracovanými recepisy. Však ono také přikázání není vlastně žádné přikázání, ale je to předně ukazatel cesty. Tudy jdi, téhle značky se drž, z téhle cesty nesejdi. Není tam popsán každý šutr a každý výmol a každá louže, ale je tam zřetelně ukázán směr a z toho se nejde vymluvit.
V českých překladech je přeložen konec toho verše vlastně nepřesně. Zbytečně opisuje to, co je v hebrejštině a také v překladu Septuaginty řečeno daleko pregnantněji. KÍ ZÉ KÓL HÁÁDÁM – řecky: hoti túto pás anthrópos – přeloženo – neboť toto je celý člověk. Právě tyto dvě věci, to je člověk – bát se Boha a jeho přikázání zachovávat, doslova střežit – toto je člověk a nic jiného. Nikoli na tom u člověka všechno záleží . to už může vést někam trochu jinam, to už připouští i jiné další možnosti. Ne – toto je člověk a nic jiného a nic víc a nic míň.
Být celým člověkem, přátelé, to je naše touha, protože býváme roztrženi a jakoby rozházeni mezi příliš mnoho věcí, zájmů a také strachů, Chceš být celý člověk – Pak tedy Pána Boha se boj a jeho přikázání zachovávej. Protože právě jen to tě činí celým člověkem. Všechno ostatní tvou celistvost rozkládá.
Vzpomínáme hrozných věcí. A protože víme, co se vše může stát, míváme strach. Nezapomínejme a strach nechme až k Pánu Bohu a poslouchejme jej. Pak mnohému zlému předejdeme a přijde-li, budeme se mu umět postavit. Bůh nám v tom pomáhej. Ámen