Text: Mt 27, 45-50
1 Corinthians 11:26 … smrt Páně zvěstujte…
Smrt Páně zvěstujeme. Divná věc, tohle křesťanství, že zvěstuje smrt Páně. Protože smrt, přátelé, je věc zlá, nejhorší vůbec, protože smrt je koncem nadějí, koncem jakékoli možnosti, smrt je nejdokonalejší nutností.
Co ještě je smrt? Smrt je především samota. Každý jednou ve smrti budeme zcela sami, nikdo do ní, do její temnoty s námi nevstoupí. Smrt je úplným odcizením. A tak každé odcizení, kterého se nám v životě dostalo a které v životě hojně rozdáváme, je smrtí či chapadly smrti. Hřích se tomu říká. A mzdou hříchu je smrt. Každá osamocenost a nesdělnost, co mezi námi panují, mezi námi lidmi, mezi námi zde, v rodinách, kdekoli, to vše je chapadlo smrti, krabičky a bedýnky, co nás do nich s nejlepším úmyslem naše rodiče zavřeli, to je chapadlo smrti a tytéž či obdobné krabičky a bedýnky, co do nich zavíráme své děti, to je chapadlo smrti, a pohrdání mezi mužem a ženou či ženou a mužem, to je smrt, a naše chtění, jistě s nejlepšími pocity chtěné, co nevede nikam, i to je smrt, smrt je bláznovství, bezvýchodnost všelijakého šílenství se vší jeho nutkavostí, co jsme si způsobili sami. A vše, co dědíme, co nám zavařili prapředci, to vše je samotou a smrtí, bezvýchodnou nutností. A také vše vědomé – násilí činěné v tomto světě, od drobných násilí až po ty největší zločiny, co jsme se jich dopustili a dopouštíme jako lidé, od drobných strkanců dětí až po plynové komory, v nichž tytéž děti umíraly zadušením, od drobných neporozumění druhému, až po popravené při Heydrichiádě a při spravedlnosti činěné českými vlastenci na konci války, kdy v hrobech zůstávaly ženy a děti. To vše je smrt a smrt je nutností, kterou je obklíčen svět. Všechny nutnosti, které žijeme a které nám zužují možnosti, až se vytrácejí, to je smrt. Ta jediná jistota, která zůstává.
Vnějšně pohleděno, je i tahle smrt Páně jednou z mnoha smrtí lidí. Kolik křížů stálo podél cest slavné a mocné Římské říše. A ani tady jeho kříž není křížem osamoceným, ale jen jedním ze třech. A kolik dalších smrtí a smrtí a smrtí a utrpení při nich. Jakoby nic neobvyklého, jen další hrůza, před níž si člověk zakryje tvář, aby utekl a neviděl.
A tohle zvěstujeme – smrt Páně zvěstujeme.
Když řekne Nový Zákon Pán, pak je to starozákonní Hospodin, pak mluví o Bohu. A Bůh je život sám, dárce života, dárce blízkosti a možností. Jaká bezvýchodnost tedy zní, když řekneme, že smrt Páně zvěstujeme? Je to konec všeho? Je to nutnost povýšená na druhou, než ta, o které jsme mluvili? Jak se to zdá pravděpodobné. Copak i to líčení, co jsme ho četli nakonec, existenciálně vzato – nikoli, prosím, dogmaticky, nemluví o té největší beznaději – tma, kdy samo slunce přestane svítit, a Bůh opuštěný sám sebou přibitý na kříži, trpící Bůh – a z toho není vyklouznutí – a neporozumění těch, co stojí nejblíže, dokonce i z vína a jeho zapomnění zbude jen ocet a místo sklenice je jen houba a místo slova smrtelný skřek.
A tohle že zvěstujeme jako vrchol svého zvěstování? Divná věc, to křesťanství.
Píseň pěveckého sboru Ó hlavo plná trýzně
Smrt Páně zvěstujeme. Jaká je v tom naděje?
Kdo by čekal, přátelé, že teď budu mluvit o fanfárách nebes a jeho zástupech, bude zklamán. Protože smrt Páně zvěstujeme, nikoli triumfy, protože kážeme Krista ukřižovaného, nikoli nějakého superhrdinu, co se vyhrabal z hrobu. A tak musíme říci dopředu, že i zmrtvýchvstalý vstává do podivné bezmoci z hlediska tohoto světa, nikoli do moci.
Opuštěnost, odcizenost, smrt, je věcí člověka. Jestliže Bůh vstupuje do této odcizenosti se všemi důsledky pro něj samého, zatímco může člověka nechat v jeho opuštěnosti, pak je to jeho volba, a je to volba z lásky, totiž z lásky k nám. Smrt Boží na kříži, opuštěnost Boha sebou samým je projev lásky. A díky ní a skrze ni, vyznáváme, život vítězí a přemáhá smrt.
Neznamená to, že by už nebylo ono odcizení, že by se všechny ty hrozné věci našich daností, nutností neděly a my byli co křesťané jen oddáni možnostem. Ne, ony se dějí a někdy mám pocit, jako by se v poslední době množství nutností, do kterých jsme hnáni, tenhle jícen smrti zvětšoval. Tak to bývá, jako bychom už my sami byli jen prostoupeni oněmi nutnostmi tak, že už nutností jsme sami – jakési uchvácení dybukem, démonství bez východiska.
Jenže tenhle Pán, jehož smrt zvěstujeme, se ukazuje mocnější než smrt. A přes to, že jsme jakoby puzeni odcizením, smrtí, ukazuje se jako ten, kdo je schopen nás jako živé lidi od hříchu – smrti oddělit. Smrt je pohlcena, kde je, smrti, osten tvůj – člověk může vítězit s tímhle Kristem, Pánem, Bohem, Hospodinem i na té nejnižší a nejbeznadějnější úvrati existence – umírání. Nikoli zřejmě jako hrdina, bohatýr, ale jako ten, kdo je milován a stává se tak milujícím. Člověk už není, nemusí být ve své odcizenosti sám, dokonce ani ve smrti, nejdůkladnější osamocenosti a odcizenosti není sám, ale je tam s ním a pro něj, pro život, jeho Pán, dárce života, Kristus, Bůh. A s ním povstává k životu a novým možnostem.
Jak divná věc, tohle křesťanství. Smrt Páně zvěstuje. Nikoli jako beznaděj, ale jako jedinou možnou naději. Nikoli jako poslední a konečnou nutnost, ale jako první a všeobjímající možnost. Smrt Páně zvěstujete! Ámen
Pořad bohoslužeb – Velký pátek, Trutnov, 29. března 2013
Píseň pěveckého sboru Parce mihi Domine (od Christobalda de Morálese, Job 7, 16 – 21)
SLYŠ
Pozdrav: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen
Introit: Isaiah 53:1 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? 2 Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. 3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
Píseň: Ž 77, 1-3.7
Modlitba: Ježíši Kriste, ty jsi jako beránek Boží nevinný pro nás tiše podstoupil hrozné a těžké pohrdání, urážky, bití i ohavnou smrt. Prosíme, smiluj se nad námi a nedopouštěj, aby tato tvá oběť pro nás byla nadarmo. Ale pomoz, abychom ospravedlněni tvou smrtí došli života věčné slávy. Amen.
Píseň PS – Pán cestou smrti kráčel – protestantský chorál
Čtení: Mt 27, 45-50
Píseň: 312
Kázání – během kázání píseň PS
Píseň: 658
VP, během VP 308
Píseň: 326, 1-2.5
Ohlášky
Píseň PS Světlo tvé milosti (L. Bourgeois)
Přímluvná modlitba + MP
Beránku Boží, ty jsi nám vydobyl Boží spravedlnost a odpuštění. / Dej nám i všem křesťanům na celém světě, abychom žili z tvého odpuštění, nespoléhali na svou spravedlnost, nepokládali sami sebe za lepší, než jsou druzí lidé, a nejednali s nimi povýšeně.
Beránku Boží, ty jsi na sebe vzal nemoci a bolesti nás všech. / Modlíme se za ty, kdo žijí v hladu, útisku, kdo jsou ve vězení, za nemocné, trpící, opuštěné a soužené.
Beránku Boží, ty jsi trpěl na svém těle. / Modlíme se za ty, kdo jsou ve světě pronásledováni pro tvé jméno.
Beránku Boží, ty jsi na sebe vzal hřích světa a zaplatils výkupné za všechny. / Dej, abychom všem lidem zvěstovali tvoji smrt, dokud nepřijdeš, a usilovali o to, aby padly dělící hradby mezi církvemi i mezi národy.
Beránku Boží, ty jsi zemřel za hříchy každého z nás. / Dej, abychom tě nekřižovali tím, že bychom jako Pilát skládali naději v moci tohoto světa. Nedopusť, abychom tě jako Jidáš zrazovali tím, že bychom spoléhali na majetek a na pozemské věci. Chraň nás, abychom tě nezapírali jako Petr. Dej, abychom spolu žili v lásce a v jednotě, a tak ti vydávali svědectví přede všemi lidmi.
Následuje tichá modlitba.
Beránku Boží, smiluj se nad námi.
MP
Poslání: 1 Corinthians 1:21 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. 22 Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24 ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
Požehnání: A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen. (Žd 13,20n)
Píseň: 662