Text: Genesis 34, 1-31
1 Dína, kterou Jákobovi porodila Lea, si vyšla, aby se podívala na dcery té země.
2 Uviděl ji Šekem, syn Chivejce Chamóra, knížete země, vzal ji a ležel s ní, a tak ji ponížil.
3 Přilnul však k Díně, dceři Jákobově, celou duší, zamiloval si tu dívku a vemlouval se do jejího srdce.
4 Svému otci Chamórovi pak Šekem řekl: „Vezmi mně to děvčátko za ženu.“
5 Když Jákob uslyšel, že Šekem jeho dceru Dínu poskvrnil, byli jeho synové na poli s dobytkem. Jákob mlčel, dokud nepřišli.
6 Šekemův otec Chamór pak vyšel k Jákobovi, aby s ním promluvil.
7 Jákobovi synové přišli z pole, jakmile o tom uslyšeli. Bolestně to ty muže ranilo a velmi se rozlítili. Vždyť spáchal v Izraeli hanebnost, ležel s dcerou Jákobovou, a to je nepřípustné.
8 Chamór s nimi mluvil takto: „Můj syn Šekem lpí na vaší dceři celou duší. Dejte mu ji prosím za ženu.
9 Spřízněte se s námi, dávejte své dcery nám a berte si dcery naše.
10 Můžete sídlit s námi, je před vámi celá země. Usaďte se, volně v ní obchodujte a mějte ji jako vlastní.“
11 Také Šekem jejímu otci a jejím bratrům řekl: „Kéž bych získal vaši přízeň. Dám vám, oč mě požádáte.
12 Určete mi jakkoli veliké věno i dar. Dám vám, oč mě požádáte, jen mi tu dívku dejte za ženu!“
13 Avšak Jákobovi synové odpověděli Šekemovi a jeho otci Chamórovi lstivě. Jednali tak proto, že jejich sestru Dínu poskvrnil.
14 Řekli jim: „To my nemůžeme udělat, abychom dali svou sestru muži neobřezanému, byla by to pro nás potupa.
15 Svolíme jen tehdy, budete-li jako my: dá-li se u vás každý mužského pohlaví obřezat.
16 Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát dcery vaše, usídlíme se u vás a staneme se jedním lidem.
17 Jestliže nás neuposlechnete a nedáte se obřezat, vezmeme svou dceru a odejdeme.“
18 Chamórovi i jeho synu Šekemovi se jejich slova líbila.
19 Mládenec nemeškal a vykonal to, neboť si Jákobovu dceru oblíbil. V otcově domě byl ze všech nejváženější.
20 Chamór a jeho syn Šekem přišli k bráně svého města a promluvili k mužům svého města:
21 „Tito muži se k nám chovají pokojně. Ať se tedy usídlí v zemi a volně v ní obchodují. Ať je pro ně tato země na všechny strany otevřená. My si budeme brát za ženy jejich dcery a budeme jim dávat dcery své.
22 Avšak aby s námi bydlili jako jeden lid, svolí ti muži jen tehdy, dá-li se u nás každý mužského pohlaví obřezat, jako jsou obřezáni oni.
23 Nebudou tak jejich stáda a majetek i všechen jejich dobytek patřit nám? Buďme jen svolni a oni se u nás usídlí.“
24 Poslechli tedy Chamóra a jeho syna Šekema všichni, kdo měli právo vycházet k bráně jeho města; dal se obřezat každý mužského pohlaví, kdo vycházel k bráně jeho města.
25 Ale třetího dne, když byli v bolestech, vtrhli bezpečně do města s mečem v ruce dva Jákobovi synové, Šimeón a Lévi, bratři Díny, a všechny mužského pohlaví povraždili.
26 Zavraždili mečem také Chamóra a jeho syna Šekema, vzali z Šekemova domu Dínu a odešli.
27 Na pobité potom přišli Jákobovi synové a za poskvrnění své sestry město vyloupili.
28 Pobrali jejich brav a skot i jejich osly a co bylo v městě i na poli.
29 Zajali všechny jejich děti a jejich ženy a uloupili všechno jejich jmění, vše, co bylo v domě.
30 I řekl Jákob Šimeónovi a Lévimu: „Přivedete mě do zkázy, způsobili jste, že vzbuzuji nelibost u obyvatel země, u Kenaanců a Perizejců. Mám málo lidí. Seberou-li se proti mně, pobijí mě a budu vyhuben já i můj dům.“
31 Odvětili: „Což směl s naší sestrou zacházet jako s děvkou?“
Sestry a bratři, milí přátelé,
zcela vědomě jsem vybral pro naši dobu a naše soudy nad násilím světa tento text, který je tak průzračně nekomplikovaně vyprávěný, o to nikoli méně děsivý. Nijak zvlášť nesouvisí napřímo s tématem dnešní neděle podle církevního roku. To téma totiž zní – Nové stvoření.
V příběhu jsme, soudím předem, ve stvoření starém.
První otázku, kterou si položíme, jest, kdo je v příběhu v právu?
Dína: Podle všeho sotva dospívající dívka, snad již tedy vyspělá, ale nikoli rozumově. Do jaké míry při ní stojí právo. Nějak ji ochraňuje, ale neochránilo. Mluvím o právu jakožto souboru nařízení, která můžeme najít třeba v dalších knihách Mojžíšových – jistě mezi ně patří i to, co se stalo, když se šla podívat na dcery té země a při tom přišla o věneček. Právo tedy o tom mluví, ale nevím, zda lze říci, že Dína je v právu. Spíš bychom řekli, že je to husa hloupá.
Šekem – Kenaanec Šekem – podle měřítek práva synů Jákobových odporná postava zneužívající nezletilou, podle měřítek kenaanské společnosti ovšem asi nic zlého neudělal. Dcery té země, tedy Kenaanky – slavily slavnosti – podle všeho nějaký orgiastický kultík to byl, ve kterém se matce zemi předvádělo, jak se má nechat oplodnit od nebeského Baale či nějakého jiného podobného bůžka a Dína tam byla také. Šekem neudělal nic, co by se nedalo očekávat. Jak čistě se navíc zamiluje – až je to dojemné. A jeho tatínek Chamór také o nějaké jiné morálce, než je ta jejich kenaanská, nic netuší. Takže ho nevyplísní: Ty kluku, tos nemoh počkat až po svatbě? Nic takového, jde a s „čistým“ svědomím žádá o ruku Díny v její rodině. Ovšem jistě, jakýmpak měřítkem v Písmu jsou pohané a jejich morálka? Copak to není principiální záležitost? A ať si žijí, jak chtějí, jen když se to nebude týkat nás. Ale tady se jich to týkalo a velmi jasné a zřetelně – došlo minimálně k pohlavnímu zneužití Díny – tedy podle Šimeona a Lévího. Kterak z lásky chtěl vstoupit do svazku synů Jákobových – z hlediska pozdějšího Izraele se chtěl stát Izraelcem – to je otázka – je jeho motivace dostatečná – vždyť to není rozpoznání Hospodina, ale pouhá zamilovanost, která ještě u jeho otce dojde k ekonomické úvaze, jaký z toho budou mít prospěch všichni. Nezlobte se, ale tady Šekema neomluvíme.
Jákob – trochu neuvěřitelná postava příběhu. Nedělá nic. S Kenaanci za něj vyjednávají jeho synové – on sám mlčí. Jen na konci synům vyčte jejich čin, ale bez jakéhokoli mravního hodnocení – měřítkem jeho hodnocení je strach o něj samého – přivedou ho do neštěstí, má málo lidí na obranu. A to je vše. Není to jediný příběh o Jákobovi, kde je takto podivně pasivní a bez jakékoli mravní orientace. O právu se u Jákoba nedá mluvit, protože se žádné právo vlastně nestará.
Šimeon a Léví – jaké právo – otci argumentují tím, že Šekem jednal s jejich sestrou jako s děvkou. Dobře, ale proč převahu získali podvodem? Proč tahali Šekema, jeho otce a všechny obyvatele kanaánského města za nos? A proč, když šlo o čest, nakonec kradou? Nenacházím žádné právo, a to ani podle nějakých prastarých měřítek, na straně Jákobových synů.
Otázka druhá: Kdo za to mohl?
Český ekumenický překlad s výkladem předkládá řešení – Svévolná vycházka Díny skončí v hanbě a krvi. Může za to tedy Dína. Určitě je to poučné a určitě prvním hybatelem všech popsaných událostí je Dínina zvědavost – hloupá zvědavost. Jenže tak to je – děti dělají svévolné věci a Dína je podle všeho skoro ještě dítě, puberťák. Opravdu lze ze všeho vinit Dínu? Má svůj podíl viny, to je nesporné.
Šekem – jaká je vina Šekemova? Chtělo by se nám skoro říkat, že Šekem přece vyrostl v jiné tradici a tak ho obhájit, že ten za nic nemůže. Jenže znáte tyhle pásky, co si dělají zářezy na pažbě za každý utržený kvítek. Já vidím Šekema, jako takového donchuána. Že se zamiluje? A jak dlouho by jeho láska vydržela? Máme jiné příběhy v bibli, které o takovýchto láskách mluví. A že se chtěl nechat obřezat – jen z chtivosti a ještě to mělo být, jak to jeho tatík zdůrazňuje, ekonomicky výhodné.
A vina Jákobova? Podle všeho si svých dětí vlastně moc nehledí. Je to podivně pasivní otec, když za něj vyjednávají jeho synové. Proč nedal Díně řádné poučení, o co že to u těch Kenaánců jde? Proč nakonec nemá žádné jasné slovo – Jákob je nemenší viník příběhu.
Šimeon a Léví – už jsme řekli, že na jejich straně žádné právo nenacházíme. Nejde o žádný Boží boj – o tom příběh neřekne ani slovo – je v něm jen jakési strnutí nad vraždami. Je to jejich výklad situace, nikoli Hospodinova zákona. Jsou to vrazi a nakonec zloději. Podle všeho mladiství vrazi a zloději. Jak smutné.
A tak nám bible – svatá kniha židů a křesťanů předkládá příběh lidí, ve kterém není žádných spravedlivých, jen sbírka divných týpků, co dělají ničemnosti a pak teče krev.
Protože pokládám, a nemluvím o rase, krvi, národu, ale daleko důležitější duchovní spřízněnosti, Dínu, Jákoba, Lévího a Šimeona za naše předky, pak zde máme příběh naší rodiny, rodinného kostlivce – a kdyby jednoho – ve skříni.
Děsí nás zprávy o zvěrstvech Islámského státu, vraždění jezídů a křesťanů a bombových útocích teroristů. A hlele – není to tak dávno, co se nejvzdělanější národ Evropy pohnul a zabíjel zcela průmyslově a přitom kradl. Pak prohrál a není to tak dávno, co jsme se mstili a zabíjeli při tom také a kradli. Fascinuje mě vysvětlení, že si oni – tedy ti druzí – začali. Židi v případě Velkoněmecké říše – děti, ženy, starci? Anebo zdejší němečtí civilisté – děti, ženy, starci?
Můžete se na mě zlobit, ale já na základě tohoto podivného příběhu v bibli nějak nevnímám, že bychom byli vyňati z lidského krvavého pinožení.
A pozor, nic nebagatelizuji a nic neomlouvám. Všechno je to strašné a otřesné a děsivé – počna příběhem Díny a Šekema a konče vražděním dnes.
Netvrdím, že předkládám hotové a bezbolestné řešení, když k tomuhle příběhu a přikládám příběh ženy hříšnice z Janova evangelia. Nepřikládám, protože nemám a neznám obecné prováděcí mechanismy. Nevím totiž třeba, co s dětskými vojáky, kteří jen tak vraždí bez bázně a hanby, protože nevědí, co to je. Nevím. Ale v to doufám, sestry a bratři, že tohle řešení, které nabízí ten Ježíš Kristus, je řešením, které nakonec začalo u něj a může nějak pokračovat u mne samého a u tebe samého v těch nejobyčejnějších situacích našich životů a v našich nejkaždodenějších postojích – ty pak budou totiž asi prosty nenávisti a strachu. Velmi si přeju, aby se mi to dařilo, aby se nám to dařilo. Abychom už nepsali další díly příběhu Díny a Šekema, ale příběhy následovníků Kristových.
Ámen
Pořad bohoslužeb – neděle Jubilate – 17. 4. 2016, Janské Lázně, Trutnov
SLYŠ
Pozdrav: Pokoj vám!
Introit: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
Píseň: Z 89, 1-3,6
Modlitba:
Čtení: J 8, 1-12
Píseň: 436
Kázání:
Píseň: 481
Ohlášky:
Píseň: Ž 11
Přímluva:
MODLITBA PÁNĚ
Dej, ať se v tobě, Pánu tak blízkém, dovedeme vždycky radovat. A již nyní radostně voláme k Otci: Otče náš který jsi v nebesích …
Poslání: Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.
Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Požehnání: Požehnej tobě Hospodina ochraňuj tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě. Obrať Hospodin tvář svou k tobě a dej tobě pokoj. Ámen
Píseň: 419