Kázání na 22. neděli po sv. Trojici, 31. října 2010

Text: I. Tim 6,6-12
6 Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství.
7 Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést.
8 Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.
9 Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.
10 Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.
11 Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.
12 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.

Sestry a bratři,

první otázka, kterou je si třeba položit nad takovýmto textem, je otázka po jeho závažnosti. Je to opravdu tak? Není to jen moralita na konci epištoly, která nás sice zajímá, ale spíše okrajově a nejde o text tak ústřední, abychom mu museli podřizovat své životy? Pavel píše Timoteovi a jejich svět, svět Římské říše je přece jen jiný, než je ten náš, říkáme si. Jak dalece máme poslouchat Pavlovu argumentaci stran bohatství?

Jaká je naše argumentace stran peněz? Zdá se mi, že jiná, než je ta Pavlova. Dokazujeme-li oprávněnost protestantismu, chlubíme se tím, co o nás napsal Adam Smith, totiž že právě protestantismus je schopen z člověka vymáčknout výkon a tak shromáždit hodnoty, jež jmenujeme movitým a nemovitým majetkem. Bohatství národů. To je to, oč tu běží. Církev se dělí na bohaté a chudé sbory a touhou farářů bude jistě spíše sbor bohatý, než ten chudý. Když jsem sem nastupoval před jedenácti lety, zhodnotil to jeden starší kolega slovy: Trutnov – taková bída. Že otázka bohatosti a chudosti sborů je složitější a je svázána s hlubšími věcmi duchovními, ponechám zatím stranou. Jde mi jen o to vnější hodnocení a žebříček hodnot, které panují v církvi. Už jsem dlouho neslyšel o farářovi, který by rád a dobrovolně šel do nuzoty namísto jistoty blahobytu jen proto, že slyší Boží hlas a vnímá potřebu lidí. Ale ona je vlastně otázka, jestli to po něm v církvi někdo žádá, protože v tom tak zvaně chudém sboru ho nikoli z nemajetnosti, ale z hamižnosti, které říkají spořivost, nechtějí, protože by pak museli platit personální fond.

Náš svět je vůbec a obecně postaven na penězích a na jejich vydělávání a na příjemnostech, které přinesou. A na stálém zvyšování jejich objemu a stálém růstu blahobytu. Těžko se berou v našem světě vážně slova po dobrovolné chudobě. Vše je podřízeno bohatství, nebo téměř vše – nedebatuji teď o tom, že jsou věci, které se za peníze koupit nedají – to snad doufám zcela přirozeně víte. Že se nám stýská po prostotě společnosti, která by byla uspořádaná jinak, než na základě peněz, o tom by snad také nemusela být dlouhá řeč. Ale takové ty pokusy o návrat zpět, trochu romantické, bývají vlastně strašně nemožné, protože jsou drahé. Abyste se vystěhovali na vesnici a začali žít jinak, v souladu s přírodou, blízko země, k tomu musíte mít značný vstupní kapitál, protože BIO, přátelé, bylo zpoplatněno. Všechno se může stát zbožím, ano, i to ekologické lejno.

A tak protože je vše za peníze, má výhodu ten, kdo může více zaplatit. Navzdory aeskulapově přísaze proto lékaři budou léčit tam, kde dostanou násobně více zaplaceno, než tam, kde by jim přirozená povinnost měla velet, navzdory skutečné potřebě bude slovo Boží kázáno jen tam, kde jsou peníze.

Upřímně řečeno, slova „ spokojte se s tím, že máte co jíst a máte co na sebe, jsou tak dobrá, v tomto našem světě, pro bezdomovce, co si něco najdou v popelnici. Ale pro nás, co musíme všude za vše platit, co chceme žít jako „slušní“ lidé? Pavel ve vězení, ořezaný o souvislosti běžného světa, takhle mohl mluvit, ale co my?

Nutno poznamenat, přátelé, že i svět Římské říše byl postaven na penězích, moci, majetku, prosperitě. Snad nikoli tak, že by blahobyt byl v nejširších společenských vrstvách, ale jistě tak, že chudáci chtěli být bohatí a boháči se svého bohatství nechtěli vzdávat, ale množit jej. V tom se situace nijak výrazně nezměnila, jen snad zostřila, sevřela nás úžeji do kleští tím, že se stala obvyklým společenským nárokem. O to hůř pro nás. Protože máme strach snad větší než tehdy, abychom nebyli chudí.

Strach. Základním pojmem, který zde Pavel použije, je termín zbožnost. Zbožnost, kterou vyloží: Jestiť pak zisk veliký zbožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí. Snad by ani to slovo nepotřebovalo výklad, ale ve světě, kde si slova upravujeme, jak se nám hodí, je nutno vyložit celou větou. Kdybyste se podívali, kde se slovo EUSÉBEIA vyskytuje v celém Písmu, zjistíte, že překladatelé Septuaginty tímhle slovem překládali slovo, které zní bohabojnost. Zbožnost tedy není nějaký náboženský pojem, nějaký náboženský zvyk, nějaká dušezpytná póza či pocit, ale je to, pohled na Boha na prvním místě, Boha-bojnost, Bůh je první normou mého chování. V tomhle oddíle je opakem zbožnosti jakási penězobojnost, zpeněžnost – tedy pohanství nejhrubšího zrna, mysterium tremendi před penězi, vskutku náboženská bázeň, která pak řídí vše.

A v tomhle punktu je opravdu tím nejzašlejším opakem a nepřítelem zbožnosti. Touha po penězích a stálý ohled na peníze je tím, co nakonec dusí zbožnost a vede do neštěstí. A Pavel v tomto zjištění není určitě v Písmu osamocený. Sám Kristus proti sobě postaví Boha a majetek, mamon. A dokonce veškerá bolest, která člověka obklopuje, a kterou je člověk schopen produkovat, má za sebou tohle prastaré pohanství. Kořenem zajisté všeho toho zlého jestiť milování peněz. Jak milování peněz bylo věcí žitou i tenkrát, je patrné na samostatném slovu, které pro to měli Řekové: FYLARGIRIA.

Člověk jakožto křesťan je svobodný. To si připomínáme zvlášť dnes, v Den reformace. A jestliže je člověk osvobozován, pak je osvobozován také, a zde dokonce především, z moci své FYLARGYRIE, milování peněz, zpeněžnosti a je osvobozován zbožností, bohabojností. Zatímco to prvé vede ke smrti a k neštěstí a zármutku, to druhé vede, jak zde Pavel říká, k životu, a to životu věčnému.

Neumím, sestry a bratři, příliš mluvit o nebeských výšinách v souvislosti s životem věčným a neumím to prostě proto, že to není v mé moci. Ale jsem si jistý, že tenhle život věčný je něco, co zasahuje právě jako život do těchto dní, že začíná tady. Věčnost je ona smysluplná svoboda a zacílení k Bohu. Už tady. Co bude pak, to s důvěrou nechávám na Pánu Bohu a jsem si tak jistý, že to bude opět život věčný, tedy takový, který má smysl a ve kterém panují ty hodnoty, o kterých je zde řeč: spravedlnost, zbožnost, víra, láska, trpělivost, mírnost.

Co to znamená konkrétně? Je to boj a bude to boj, totiž v nás samých – o naši svobodu, o naši víru, o naši zbožnost, bohabojnost, protože jsme v tomto světě a to vše, co nás dnes a denně obklopuje, na nás doléhá. Nezrušíme peníze. V nich samých to není. Ale budeme k nim mít jiný poměr. Už nebudou ani tabu, ani žádostivé, ale budeme vůči nim svobodní a živí. Prakticky to bude znamenat, přátelé, že budeme umět bez toho úzkostlivého strachu a počítání dávat a také třeba brát a zas dávat.

Tahle svoboda – tento vyhraný zápas, tato zbožnost, bohabojnost byla něčím, co církev vždycky poponeslo dál.
Bavíme se často o tom, že církev má být zřetelnou alternativou světu. Inu ve světě postaveném na penězích je odtud zřejmé, v čem alternativou budeme. Bojujme tento boj úspěšně. Ámen

Pořad bohoslužeb – 22. neděle po sv. Trojici, Janské Lázně, Trutnov, 31. října 2010

SLYŠ

Pozdrav: Pokoj vám!

Introit: Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu.

Píseň: Ž 86

Modlitba:

Čtení: Mt 6, 19 – 24

Píseň: 669

Kázání:

Píseň: 689

Ohlášky:

Píseň: 383

Přímluva:

Modlitba Páně:

Poslání: 2 Corinthians 9:10 Ten, který ‚dává semeno k setbě i chléb k jídlu‘, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží ‚plody vaší spravedlnosti‘. 11 Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. 2 Neboť služba této oběti nejen doplňuje, v čem mají bratří nedostatek, nýbrž také rozhojňuje díkůvzdání Bohu: 13 Přesvědčeni touto vaší službou budou slavit Boha za to, jak jste se podřídili Kristovu evangeliu a jak štědře se projevuje vaše společenství s nimi i se všemi.

Požehnání: Požehnej tobě Hospodin, a ochraňuj tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě. Obrať Hospodin tvář svou k tobě, a dej tobě pokoj.

Píseň: 686